Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 10. 2018

zata

Bude oblačno až zataženo, k večeru od SZ místy déšť. Denní teploty 9 až 13°C. Noční teploty 8 až 4°C.

Přehrát/Zastavit Další

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie

Národní obrozeníPrvní světová válkaPrvní republikaOkupace a druhá světová válkaPoválečná létaKonec 20. stoletíSport pod Lipou

 

pero

O existenci Vědomic před rokem 1505 se bohužel nedochoval žádný záznam, proto se  o osídlení dnešního území naší obce v té době můžeme pouze domnívat. Nejstarším dosud nalezeným záznamem v historických análech je dědický zápis, provedený v zemských deskách právě roku 1505. V zápisu se praví, že zástavní právo k roudnickému panství, které od roku 1497 vlastní Půta Švihovský z Rýzmburka, přechází na jeho dva syny roku 1504. Roudnické panství drží oba stejným dílem a poprvé je uvedeno jméno vsi Vědomice. Postupné přejímání práva zástavního pokračuje a roku 1513 přechází na Buriána z  Lípy, roku 1540 na Karla Dubanského z Duban. Tento však drží jen jednu polovinu panství, druhá je držena českým králem. Jako poslední zástavní držitelé roudnického panství v zemských deskách jsou vedeni polský hrabě Jan Kryštof z Tarnova a od roku 1567 polská knížata z Ostrogu.

Z dostupných pramenů se lze domnívat, že v zájmu pánů, jejich správců i úředníků, byla snaha v co největší míře omezit práva poddaného lidu. Např. již roku 1402 se usnesl panský sněm, že člověk úročný (platící) vrchnosti, nemůže svého pána pohnati před zemský soud. Roku 1487 bylo vloženo do desek zemských, že je zapovězeno poddaným stěhovati se bez svolení vrchnosti. Toto zapovězení navrhl Půta Švihovský, pozdější zástavní pán v Roudnici. Roku 1499 byl stanoven trest smrti tomu, kdo proti pánu svému se postavil nebo lidu se zastal. Další omezení pokračují a roku 1512 je zapovězeno člověku selskému darovati či odkázati majetek bez svolení svého pána. Roku 1575 byla stanovena hranice tří kop grošů českých  ( jedna kopa je 60 grošů) zadluženosti poddaného vůči svému pánu nebo jeho úředníku. Při překročení této hranice byl poddaný pohnán před soud. Téhož roku bylo stanoveno, že selská dcerka nesměla se provdati bez souhlasu vrchnosti.

Rok 1575 je možno považovat jako rok zlomový v historii obce Vědomice. Jako součást roudnického panství, které tohoto roku český král Maxmilián II. prodává za 25 000 kop českých grošů, připadají Vědomice Vilému z Rožmberka. V záznamu o změně vlastnictví je mimo jiné uvedeno, že k roudnickému panství přináleží obce Černěves, Kýškovice, Lounky, Chodouny, Vyšetín, Vetlá a Vědomice. Za doby panování Viléma z Rožmberka došlo na roudnickém panství k významným událostem. Roku 1579 je položen základ k vytvoření čtyř luhů ( obor) bažantích, z nichž dvě se nacházely na území Vědomic. V oborách byly zbudovány pro pobavení a odpočinek panstva perské pavilony a lustháuzy (altánky), místa kde se podávalo panstvu občerstvení.

O tři roky později, roku 1582,  způsobila velká voda značné škody na bažantích oborách i v obci na majetku poddaných. Toho samého roku po ustoupení velké vody postihla obyvatelstvo morová epidemie, které padlo za oběť mnoho lidských životů. Roku 1583 byla pro obec založena nová gruntovní kniha k evidenci majetku obyvatelstva, poddaného roudnické vrchnosti. Všechny záznamy o jednotlivých gruntech vedl panský úředník na zámku v Roudnici nad Labem, jmenovaný vrchností.

Z  roku 1592 je dochován podrobný urbář (soupis plátů i dní robotných, které byli poddaní povinni odvádět vrchnosti) panství, včetně obce Vědomice. Součástí urbáře jsou i záznamy hospodářských výsledků za jeden kalendářní rok panského dvora, který se v obci nacházel. Ze zápisu z roku 1592 se můžeme dozvědět, že k tomuto datu byli v obci vedeni tři lidé osedlí (sedláci), vlastnící potahy s koňmi, dále bylo vedeno sedm chalupníků, kteří obdělávali jen pole a osm podruhů, kteří pracovali jako řemeslníci či čeledínové ve dvoře. Úhrn počtu lidí, žijících v domech a ve dvoře, byl odhadován v tomto roce mezi 90 – 100 obyvatel. Povinné platby vrchnosti byly rozloženy na dvě období, první na jaře ke dni sv. Jiří, druhá na podzim ke dni sv. Havla. Dále byl placen labský ourok ve výši dvou kop a devatenácti grošů a  kopný ourok, což byl poplatek z majetku. Mimo finanční ourok, byli osadníci povinni odevzdat do panské kuchyně devět slepic, máslo, tvaroh, dále pět strychů a dva věrtele žita jako poplatek za užívání mostu při cestách do Roudnice a zpět. Pán měl také nárok na tak zvanou odúmrť.V případě, že zemřelý poddaný neměl přímých dědiců, majetek po zemřelém přecházel do vlastnictví pána.

Další údaj hovoří, že ke dvoru přináleželo 63 kop záhonů (dílů) orné půdy, a každoročně byla jedna třetina plochy vždy ponechána ladem. Ve výdajích jsou zahrnuty položky vynaložené na sklizeň plodin, dále plat čeledi počínaje šafářem, kočím a pasákem dobytka konče v počtu dvanácti osob. Samostatně je vedena odměna za práci kováře, koláře a čalouníka. Ve výdajích jsou zahrnuty i náklady na krmení pro dobytek i tzv. výchovné (stravné). Na den sv. Havla dostávala čeládka plat za celý rok. V té době již byla ve Vědomicích krčma a v ten den bylo dodáváno do krčmy piva jednoho věrtele.

Po smrti Viléma z Rožmberka roku 1592 přešlo roudnické panství do rukou jeho ženy, paní Polyxeny, přísně vychovávané katoličky se španělskými předky. Roku 1603 se paní Polyxena provdala za Zdenka Vojtěcha Popela z Lobkovic, který v té době byl nejvyšším kancléřem Království českého. Roku 1609 se manželům narodil jediný potomek Václav Eusebius. U příležitosti narození syna byl přestavěn kostelík u mostu a vystavěn klášter kapucínů. Úkolem kapucínů bylo přesvědčit poddané k návratu k víře katolické, neboť v té době převážná část poddaných vyznávala víru podobojí (kališníci či husité). Přesvědčování dle historických pramenů nebylo úspěšné.

Roku 1604 byl sepsán nový urbář, kde je mimo jiné uvedeno, že ves Vědomice je vrchnosti povinna odevzdati dvacet dva kop a čtyři groše české jako ourok. Ve vsi v té době bylo pět osedlých s koňmi, pět chalupníků a osm podruhů. Dnů robotných bylo určeno dvacet tři a půl dne a mimo peněžních ouroků odváděla ves do panské kuchyně deset slepic a kuřat.

Roku 1617 koupila paní Polyxena zadlužené panství brozanské od synů Jana Zbyňka z Házmbúrka za 50 000 kop českých grošů.

Spory o vyrovnání mezi protestanty, katolíky a podobojí vyvolávané českými králi z rodu Habsburků vyvolali povstání stavů, jež vyvrcholilo bitvou na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Katoličtí Lobkovicové opouštějí Roudnici a uchylují se pod ochranu císařského dvora ve Vídni. Panství roudnické a brozanské ovládla paní Marie Magdalena Trčková z Lípy. Roudnický most byl v době povstání stavů obsazen stavovským vojskem a při ústupu zapálen. Po uhašení požáru byl opět opraven. Lid na Roudnicku byl vystaven katolickému nátlaku a postupně opuštěl své náboženské vyznání a přijímal víru katolickou. Události z počátku  17. století se vyhrocují v Německu, kde dochází ke střetu mezi protestanty a císařem. Tento střet vede k válce v letech 1618 – 1648, známé jako válka třicetiletá.

Roku 1631 vtrhla do Čech saská vojska. Lidé prchali do lesů a skal. Téhož roku byl vyhozen do povětří roudnický most a dále již neobnoven. Chybějící most byl nahrazen prámovým přívozem, který byl provozován mezi Bezděkovem a vědomickým břehem Labe v  prostoru dnes zvaném Pod lipou. Zde byla postavena nová krčma s názvem Nová hospoda (později U přívozu, následně Pod lipou).

Vraťme se krátce k paní Polyxeně, která byla ženou podnikavou. Postupně skupovala majetek české šlechty, která odešla do vyhnanství, nebo majetek těch, kteří se dostali do finančních nesnází v době vojenských tažení. Za této situace, kdy se rozšiřuje majetek roudnické vrchnosti, je roku 1624 Zdenku Vojtěchu Popelu z Lobkovic udělen titul knížete.

Roku 1637 je panství roudnické a brozanské postoupeno jedinému dědici, kterým byl Václav Eusebius. Ten své panství přebírá v těžkých dobách. Venkovský lid strádá a trpí z jedné strany válečným utrpením a ze strany druhé jej sužují panští úředníci vymáháním větších daní a práce robotné. Kníže Václav Eusebius z Lobkovic je z titulu funkce nejvyššího císařského ministra císaře Leopolda I. trvale vázán k pobytu ve Vídni. I přes náročnost svého úřadu se však snaží dobře spravovat roudnické panství. Kníže Václav Eusebius byl považován za muže moudrého a snad i proto, že byl přívržencem a ctitelem Francie, přes své vysoké postavení u císařského dvora, byl nepřáteli u dvora osočen a císař jej v roce 1674 odsoudil k vyhnanství od dvora a k domácímu vězení v Roudnici. Zde mezitím probíhala barokní přestavba původního zámku. Kníže Lobkovic byl přívržencem pokrokových myšlenek. Dal kupříkladu dovést z italské Verony pět set mladých stromků bílých moruší, které byly vysazeny na vědomických pozemcích u tůně. Tím byl dán základ k rozvoji hedvábnictví v našem regionu. Pěstování moruší a hedvábnictví je potvrzeno několika prameny. V prvních třídních knihách zemědělské školy odborné v Roudnici je na vysvědčení mimo jiné uveden i předmět hedvábnictví. Dále v zápise J. Pánka v kronice Organizace statku č.14 ve Vědomicích je v seznamu spolků a sdružení na Roudnicku uvedeno sdružení hedvábníků. Také mohu připojit i fakt, že ještě v 80. letech 20. století se kolem sušičky chmele nacházelo několik stromů moruší. Dalším počinem knížete Lobkovice bylo postavení nového mlýna se splavem.

Urbář z roku 1641 zaznamenává, že panský dům ve Vědomicích je něco od kamene, ale na větším díle ode dřeva vystavěný. Je při něm 15 lánů orných polí, na nich 105 strychů ozimu a 184 strychů jaře. Ostatní jsou ouhory. Mimo orných polí je uveden počet koní, tažných volů, počet krav dojných i počet dobytka jalového. Je rovněž uvedeno, že při dvoru postaven ovčín od kamene, kde možno až 500 kusů ovcí jalových ustájit. Ve vsi samotné, jak se uvádí v záznamu urbáře, je sedm osedlých, tři chalupníci a krčma.

Roku 1648 končí smírem třicetiletá válka, která venkovskému lidu přinesla mnohá utrpení i bolest. Tato válka se i podepsala na úbytku mladých mužů ve Vědomicích. Od roku 1654 prováděla vizitační komise soupis selského majetku za účelem přípravy nové daňové soustavy, berní role a trval dva roky. Výsledky soupisu byly horší než dřívější přiznávací listy, zvýšil se počet prázdných chalup, snížil se počet sedláků, zvýšil se počet chalupníků, domkářů i podruhů. Po provedeném soupisu zbyli ze sedmi sedláků jen čtyři a naopak ze tří chalupníků se jejich počet zvýšil na šest. Pokles počtu sedláků byl jedním z dopadů války na venkovské obyvatelstvo. Jak ukazuje urbář roudnického panství z roku 1658, válka ovlivnila i hospodaření ve vědomickém dvoře. Oproti záznamům z urbáře z roku 1641 bylo při něm již jen sedm lánů orných polí, oseto méně ozimů i jařin, sklizeno méně sena i otavy, i nižší počty dobytka, ovcí a drůbeže. Zajímavým údajem v urbáři je první zmínka o existenci pastuší chalupy ve Vědomicích. Tato chalupa, později nazývaná obecní pastouška ( č.p.13), prošla historickým vývojem až do poloviny osmdesátých let minulého století.

Lid v době po třicetileté válce trpěl neúprosným vybíráním úroků a zvyšujících se nároků na robotnou práci na panských polích. Daný útlak a utrpení vedl v roce 1680 k selským bouřím na severu Čech, které zasáhli i roudnické panství. Toto vzbouření selského lidu se postupně šířilo do jižních částí země . Odpor lidu proti útlaku byl záhy potlačen vojskem, vůdci odporu byli souzeni a odsouzeni k trestu smrti provazem. Jedním ze tří vůdců na roudnickém panství, odsouzeným k trestu smrti, byl Jiří Plzák z pozdějšího č.p.8 ve Vědomicích.

Píše se rok 1677 a kníže Ferdinand August Lobkovic přejímá do svého vlastnictví panství roudnické a brozanské. Stejně jako jeho otec Václav Eusebius (než byl odsouzen do vyhnanství na své panství), tráví většinu času u císařského dvora ve Vídni. Vztah k císařskému dvoru byl potvrzen roku 1702, kdy císař Josef I. navštívil s doprovodem roudnické panství knížete Ferdinanda Augusta Lobkovice. Po dobu této návštěvy bylo pořádáno několik honů v panských oborách, nacházejících se na vědomických pozemcích. Do obor bylo vypuštěno množství zvěře, dovezené z daleké Zaháně ve Slezsku. Pro muže z Vědomic a okolních vsí bylo povinností konat službu naháněčů a sběračů zvěře.

I když víme, že roku 1707 byl vydán císařský patent, ulehčující postavení lidu na venkově, situace se nezměnila, panstvo císařský patent nerespektovalo. Patent dával možnost poddaným odvolávat se proti rozhodnutí vrchnostenského soudu. O několik let později byly vydávány reformy,které přiznávaly dříve odebraná práva poddaných, jako právo na majetek, spravedlivější rozdělení břemen apod. K dalším změnám dochází za vlády Marie Terezie, kdy jsou rozděleny pozemky na panské (dominikální) a selské (rustikální) a stanovena rovnost daně z  výnosu polí selských na 33 procenta a u panských na 25 procent. Tato úprava se jmenovala tereziánský katastr. Tehdy však zdánlivá rovnost se mění a po různých úpravách a změnách dopadá tak, že vrchnost platila je čtvrtinu výnosu selského.

Běh událostí 18. století nepřináší jen zdánlivé úlevy v postavení selského lidu. Má i svou stinnou stránku. Roku 1713 vypukla epidemie moru a sužovala obyvatelstvo našeho regionu po čtyři měsíce. Ve Vědomicích zemřelo 39 obyvatel. Roku 1715 se stává vlastníkem roudnického panství kníže Filip Hyacint a roku 1735 kníže Ferdinand Filip Lobkovic. Z doby jeho vlastnictví se dochoval záznam o stavbě nového mlýna na Labi, břehy řeky byly upraveny a zpevněny.

Od roku 1742 trpí značná část severních a východních Čech, včetně Roudnicka, nájezdy braniborských vojsk pruského krále Friedricha II., který se snaží tyto části Čech získat pod svou správu. A znovu v tomto střetu mezi vojsky krále Friedricha II. a vojsky císařovny Marie Terezie na českém území trpí nejvíce lid na venkově. Nejen, že jsou mladí muži povoláváni do císařské armády, obě vojska berou veškeré obilí i dobytek. Zlá doba však přináší jednu skutečnost. V důsledku nedostatku obilí se začíná pěstovat více brambor a zvyšuje se jejich konzumace na vesnicích. Do doby prusko – rakouských válek byly pojídány jen na stolech šlechticů a pánů.

Selské bouře roku 1775 byly opět potlačeny, ale boj selského lidu již nebyl marný. Roku 1781 ruší císař Josef II. osobní nevolnictví, takže každý poddaný se mohl svobodně stěhovat, zvolit si řemeslo či školu, prodávat vlastní pozemky a ženit se, aniž by potřeboval souhlasu vrchnosti. Téhož roku vydal císař tzv. toleranční patent, jenž mimo již uváděné svobody zaručoval poddaným i svobodu náboženského vyznání. Po vydání tolerančního patentu dal Josef II. provést nová měření a mapování pozemků, která byla skončena roku 1792 a nazvána josefínským katastrem. Jeho význam i když ještě nebyl dokonalý, byl obrovský. Znamenal vyznačení hranic katastrů jednotlivých obcí mezními kameny, současně tak zmizel rozdíl mezi pozemky vrchnosti a lidu selského. Byl stanoven jednotný odvod daně na 13 procent. Roku 1784 dostávají katastrální obce právo na svobodnou volbu rychtáře a konšelů obce, výběr daní a přirážek na provoz obce od obyvatel obce i od vrchnosti. Byly stanoveny i povinnosti, kupříkladu zajištění obecních sýpek na obilí pro jarní setí či pro případ neúrody.Obce se mohly sdružovat s menšími osadami či obcemi.Této možnosti bylo využito i u nás, kdy byla obec Vědomice na krátké období sloučena s obcí Kýškovice.

Velkou nadějí pro rozvoj roudnického regionu byla v roce 1821 zpráva o prohlášení Labe za svobodnou řeku a zrušení místních cel. Postupně od konce léta 1841 vítali obyvatelé měst a obcí kolem břehů Labe od Obříství u Mělníka až po Ústí nad Labem plavbu prvního parníku se jménem Bohemia.

Je pravdou, že všechna dosud vydaná císařská nařízení směřovala k ulehčení venkovskému lidu i když stále trvalo právo vrchnosti vyžadování práce robotné na svých pozemcích od selského lidu. Teprve zákonem ze dne 7. září 1848 dny roboty a poddanství lidu vrchnosti končí.

 

NÁRODNÍ OBROZENÍ

Rok 1848 se stal pro naše obyvatelstvo jedním z rozhodujících mezníků v historii. Dne 28.3.1848  byla zrušena robota a dne 7.9.1848 se stalo minulostí i poddanství. Svoboda všem občanům byla vrácena. Obce nabyly samosprávu a  občané si sami volili obecní výbory a  z něho představenstvo se starostou v čele. Lidé na tolik svobody nebyli zvyklí a trvalo desítky let než se naučili žít v tomto režimu. Postupně se však rozvíjelo celkové hospodářství ku prospěchu všech.

Pro obyvatele Vědomic bylo zemědělství hlavním a mnohdy jediným zdrojem živobytí. Velkou důležitost měla kovářská dílna č.p. 56 v naší obci, ve které dlouhá léta silnou paží bušil do kovadliny Tomáš Datel. Zvonivé tóny se rozléhaly po celé vsi. S uměním dokázal „poručit“ žhavému kovu, aby změnil svůj tvar podle potřeby. Dokázal okovat dřevěný hřídel a pancéřovou desku dovedně postavit tak, že nádherně převracela a klopila půdu – to neuměl každý kovář. Snad jediný ve vsi kouřil mistr kovářský dlouhou ozdobnou fajfku. Zemřel v lednu 1942 ve věku 74 let a tuto živnost zastával jeho syn a potom vnuk. V roce 1949 toto řemeslo v obci zaniká.

Vědomice se toho času řadily do kraje pražského, podkraje mělnického. V letech 1848-1850 byla v Roudnici vystavěna železniční dráha, které přispěla k velkému rozvoji města a hlavně průmyslu v něm. Převážně sladovna, lihovar a cukrovar dával práci i pro občany Vědomic. V roce 1878 nechal Ignác Cellerin postavit parní pilu na dříví za hostincem „U zlatého šífu“ (později U přívozu a  Pod lipou), která fungovala do roku 1902.

Prvním starostou byl Václav Brůža, který ve svých písemnostech popsal veliký požár, jenž se dne 22.3.1858 rozšířil z č.17 a postupně zničil celkem 11 domů (a to č.23, 18, 19, 20, 21, 28, 13, 27, 2). Dále popsal, že ve dnech 21.-23.8.1866 byla ve Vědomicích ubytována 3.setnina pruských myslivců (234 mužů a 11 koní). Další významné datum se  váže ke 23.4.1866, kdy počalo vyučování ve škole v Černěvsi, prozatím u Václava Krejzy než se nová budova školy dostavila. Tím byla zkrácena některým vědomickým dětem daleká cesta do Lounek za vzděláním. Část dětí  z některých čísel popisných, poplatných za vyučování ve farní škole v obci Vetlá, navštěvovaly tuto školu.

Další starosta Václav Kočí zaznamenal 28.6.1878 požár, který spálil č.7 a č.8. V roce 1883 byla vybudována nová studna proti č.14 (dnešní pítko před Pánkovic domem).

Za starosty Josefa Zimáka byla v roce 1886 upravena a vydlážděna cesta od obce k Labi. V roce 1886 byla zakoupena vozová stříkačka a k této době se váže i založení Sboru dobrovolných hasičů. Ten v této době čítal  22 členů činných a 13 členů přispívajících. Již od roku 1884 stála v obci hasičská kůlna se zvonicí, nazývaná zvonička, která byla původně vybavena dvěma zvony. Větší zvon vážil 80 kg a byl zabaven za první světové války, druhý menší sloužil jako umíráček- zvonil při úmrtích a loučil se navždy se spoluobčany. Dne 26.8.1886 byla nová stříkačka za přítomnosti vzácných hostů z roudnického panství, okresního úřadu, starosty, radních i značné účasti místních obyvatel vysvěcená kaplanem Fišerem z Vetlé a předána vědomickým hasičům pod vedením velitele Václava Kočího a podvelitele Josefa Grumicha. Poté byla zahájena veliká slavnost pro pozvané, na které hasiči předvedli veřejné cvičení a od šesté hodiny večerní byla uspořádána první hasičská zábava, která ke spokojenosti všech skončila až v časných ranních hodinách. Tímto byla zahájena nejen činnost hasičů na ochranu majetku občanů, ale i na poli kulturním. Byly konány hasičské bály, májové veselice i divadelní přestavení. Být členem hasičského sboru bylo pokládáno za čestnou a odpovědnou funkci.

V letech 1906-1910 byl za veliké podpory roudnického radního Ervína Špindlera postaven nový most přes Labe s náspem končícím na rozcestí „U křížku“ a zároveň silnice ode dvora (školního statku) k mostu. Ke slavnostnímu otevření došlo 2.10.1910. Nutno připomenout placení mýtného za přechod či přejezd přes most. Přívoz přes Labe zůstal sice funkční, ale pozbyl přepravního smyslu. Hostinec U přívozu zakoupil Moric z Lobkovic a nechal ho rozšířit a zmodernizovat aby mohl sloužit jako výletní restaurace. Od roku 1907 vše, hostinec i  již nefungující pilu, drží kníže Ferdinand Zdeněk Lobkovic. V okolí nechal postavit dřevěné pavilony (z pražského výstaviště), které sloužily k výstavám drobného domácího zvířectva a drůbeže.

V roce 1913 si postavil bývalý šenkýř z hostince U přívozu Jan Polák hostinec „Na Zavadilce“ (čp.58) u nově vybudované okresní silnice nedaleko lesa a zadal tím počátek nové osady. Název Na Zavadilce je spojován s tím, že široko daleko nebylo jiného stavení než hostinec a tak všichni, kdo procházeli či projížděli okolo, museli o něj „zavadit“ a zastavit se v něm. O dva roky později (1915) byla u hostince Na Zavadilce postavena tzv. “Podlahova vila“ čp.64.

 

PRVNÍ  SVĚTOVÁ  VÁLKA

První  světová  válka poznamenala negativně celou zemi. Rok 1914 se stal smutným mezníkem i pro občany Vědomic. V Roudnici bylo shromaždiště starších branců a jejich polní výcvik se odbýval na vědomických pozemcích v okolí hostince „Na Zavadilce“. Polské uprchlíky z Haliče rozdělili do vsí, potraviny rekvírovali pro vojsko a pro naše poněmčená města na severu. Hospodářská situace se odrazila na cenách potravin a dále všech výrobků. Po válce drahota narostla desetinásobně. Bohužel další ztrátou pro některé rodiny byli padlí vojáci, kteří se nevrátili z války: Josef Bičovský, Bohumil Dlouhý, Václav Dlouhý, Josef Bílek, Josef Matoušek a Josef Mika.

 

PRVNÍ  REPUBLIKA

Brzy po válce otevírá svůj obchod se smíšeným zbožím paní Josefa Veselá č.p.22 (ten funguje do roku 1939). Pan Karel Horecký, válečný invalida, dostal výsadní právo od Československé tabákové režie a otevřel si v čp. 50 trafiku. Tam chodívali kuřáci pro svoje Zorky či Vlasty. Trafika zásobovala kuřáky až do roku 1950, kdy tuto funkci převzaly obchody Jednoty.

K úředním jednáním volených či jmenovaných rychtářů i starostů sloužil po mnoho let domek, který byl označován jako „Obecní pastouška“. Tento domek měl čp.13 a stál v blízkosti souběhu dnešní ul.Roudnická a Ke statku. Původní úřadovna měla jen jednu malou místnost s cihlovou podlahou, tmavočerveně natřenou, s šesti malými tabulkami v okně, takže i otevřené dveře přispívaly k osvětlení místnosti.

Po vzniku Československa  ve volbách do obecních zastupitelstev roku 1919 mohly poprvé volit i ženy. Celých 5 let zastávala úřad starostky Anna Matoušková – jako první žena v Československé republice v této funkci.

V roce 1920 dva roudničtí stavitelé Hadl a Hájek zakoupili velký pozemek na Zavadilce, kde podnikatelským způsobem zahájili výstavbu rodinných domků a postavili téměř celou ulici (čp. 89 - 127). Domek měl malou síňku, kuchyňku a pokoj a stál 23.000 Kč. V následující době hospodářské krize a nezaměstnanosti měly dělnické rodiny veliké problémy platit splátky za tyto domky.

Výroční zpráva zemědělské školy (tenkrát Odborná škola hospodářská) z roku 1924 - 1925 vypovídá o prvních 6 ha chmelnic ve Vědomicích u tůně a následující rok si z jarního řezu chmele připravili sadbu i drobní pěstitelé z Vědomic a založili své chmelničky.

V roce 1925 rozsvítila první žárovku na statku elektrárna v Roudnici a do roku 1930 se postupně připojily všechny domácnosti.

Každý rok v neděli po 4.červenci se držela ve Vědomicích Prokopská pouť a v neděli po prvním listopadu posvícení, vždy samozřejmě s taneční zábavou. V tyto dny byl oběd opravdu sváteční. K tomu patřily i koláče, které každá hospodyně napekla. Lidé se scházeli o pouti a posvícení na tancovačkách, letní večery trávili sousedskými besedami na návsi, v zimě se četl kalendář, který se předával z ruky do ruky.  A pro větší kulturní vyžití divadelní nadšenci založili dramatický odbor při Sboru dobrovolných hasičů, později se skupina osamostatnila a vznikl ochotnický spolek Josefa Kajetána Tyla, který dlouhé roky naplňoval sál hospody zvědavými  spoluobčany. Režisérem připravovaných představení byl zakrátko zkušený pan Antonín Čechák, v budce nápovědy Marta Náhlíčková vždy připravená zajišťovat herecké výkony. Každé představení bylo s nedočkavostí a napětím očekáváno. Připomenout můžeme hry „Tatíčkovi to nejkrásnější“, „V černé rokli“, Srdíčko z lásky“, „Hospůdka v horách“a další a další, za války v roce 1941 „Píseň dcery ducha mého“ a v roce 1942 poslední hra „U panského dvora“.  V kronice je vyjmenován dlouhý seznam ochotníků, kteří dokázali rozesmát i rozplakat vědomické publikum.

Svou roli  v kulturním vzdělávání hrála i místní lidová knihovna. První záznamy se váží k roku 1941, kdy čítala asi 500 svazků. Bohužel v tu dobu prošla německou cenzurou a mnohé knihy z 1. světové války byly zničeny.

Ze Zavadilky do obchodu je daleká cesta a v zimě přímo strastiplná. Proto v r.1932 otevírají v nové osadě obchod manželé Kocourkovi čp. 101, který funguje do roku 1949. V roce 1936 si na Zavadilce otevírají druhý obchod manželé Kormelíkovi ve vilce nazývané jménem jejich dcery „Fanynka“ čp.86. Tam občané chodili nakupovat až do roku 1958.  

Rok 1933 byl ve znamení katastrofického sucha, které negativně poznamenalo život v obci. V roce 1934 byla zakoupena moderní motorová hasičská stříkačka nákladem téměř  30.000 Kč. Také v tomto roce otevřel podnikavý Antonín Pražský konkurenční druhý obchůdek se smíšeným zbožím v čp. 20.  V roce 1937 prodává tento obchod  panu Janu  Burdovi, který se do Vědomic přistěhoval a jeho rodina vedla tento obchod až do r. 1950.

 

OKUPACE  A  DRUHÁ  SVĚTOVÁ  VÁLKA

Napjatá doba, když v březnu 1938 bylo obsazeno německou armádou Rakousko a následně připojeno k Německu, vedla k vyhlášení částečné mobilizace dne 21.5.1938. Český národ prožíval nejisté dny, které byly sečteny 30.9.1938, kdy byla podepsána čtyřmi mocnostmi potupná Mnichovská dohoda. Již 23.9. 1938 byla sice vyhlášena všeobecná mobilizace, kdy byl lid pevně rozhodnut svou samostatnost bránit, avšak nakonec se vojáci vrátili domů. Následovalo posunutí německé hranice. V říjnu 1938 našlo 19 rodin z pohraničí v naší obci nový (přechodný) domov.  Mezi nimi byl i pan František Rokyta s rodinou (čp. 114), který přišel z Ostravska, kde vlastnil továrničku na výrobu per na psaní. Podařilo se mu přivést i matrici na výrobu těchto per a založil menší rodinný závod v Budyni nad Ohří. Později jako jeho ředitel vedl tento podnik k prosperitě a rokytova speciální kalírna se stala součástí n.p. KOH-I-NOOR. (pan Rokyta zemřel v r.1964). Hraniční pásmo jsme najednou měli za Vetlou u odbočky na Vrbici a ve směru na Litoměřice byla strážní budka před křižovatkou na Okna a Polepy. Osobní vzpomínka kronikáře pana Šefra  popisuje 12.2.1939, kdy se konal hasičský ples. Nezapomenutelný zážitek se váže k dojemnému valčíku „Chaloupky pod horami“, kdy nikdo netancoval a přistěhovaní i domácí měli slzy v očích.

Březen 1939 přinesl sebou těžkou dobu okupace. Tuto dobu většina z nás zná jen z filmů, ale starší občané mají toto období navždy vryto v paměti. Nikdo si nebyl jist vlastním životem, ale dobré lidi to přece jen spojovalo. Rozhlasové přijímače byly úředně zbaveny krátkovlnných cívek a pak zaplombovány, aby byl znemožněn poslech zahraničního vysílání v české řeči. U Josefa Vrány čp. 61 se každodenně scházeli někteří občané v 21 hodin, aby si poslechli zprávy s Moskvy, pobesedovali a poseděli při tahací harmonice, kterou mistrně ovládal jeho syn Jaroslav. Vránovic přijímač měl přetržené lanko a proto před laděním bylo potřeba odsunout zadní stěnu a rukou otočit příslušné kolečko. A tato okolnost Josefa Vránu zachránila, když jednou na udání přišlo Gestapo. Obyvatelé hltali každou informaci, která se šířila ústní „šeptandou“. Z úzkostí v srdci naslouchali zprávám od železničářů o transportech vyhublých, hladových a polonahých vězňů mířících do Malé pevnosti Terezín, o náletu na Hněvice či o spadlém anglickém letadle u Hrobců.

Další válečný příběh vážící se k naší obci popisuje prchajícího komunistického funkcionáře Jaroslava Hodka se synem před Gestapem v lodičce po řece od Roudnice do Lounek, kde se nějaký čas skrývali u přátel. Později se ti dva ukrývali v lesích a několik dní pobývali schováni v žitném poli na našem katastru. Tam je zásoboval potravinami pan Bohumil Kvasnička a několik dní je ukrýval pod vlastní střechou. Sám je převedl do Bechlína. Tam je ve skleníku zahradníka Víta nakonec vypátralo Gestapo a uvěznilo oba v koncentračním táboře. Z tábora se vrátil jen syn s vlasy hrůzou bílými jak mléko.

Po porážce německých vojsk u Stalingradu v únoru 1943 začal český národ žít v naději ve vítězství. I když se ještě odehrálo mnoho bitev a mnoho životů bylo zmařeno. Nakonec přišlo jaro 1945 a přineslo úlevu nejen vědomickým spoluobčanům. Do naší obce se vraceli mladí lidé nasazení v Německu (tzv. „Třetí říši“) na nucené práce. V sobotu 5.5.1945 přistálo v poledne na travnaté ploše ostrova u zdymadel německé letadlo – malý jednoplošník. Mnozí  se domnívali, že v následujících chvílích vyletí do povětří podminovaný most přes řeku. Avšak letec měl za úkol odvést německého velitele roudnického zámku s rodinou do bezpečí.

Podminování mostu bylo vedeno ze dvou stran. Z naší strany vedlo podminování z betonového bunkru na začátku bažantnice (Pod lipou) po levé straně cesty. Na roudnické straně řeky vedení končilo na zámku, ale v té době bylo již odvážlivými roudnickými občany přerušeno. Most byl v revolučních květnových dnech střežen hlídkami, které zajišťoval Revoluční národní výbor, v němž byli zapojeni i někteří naši občané. Zbraně získali výměnou za civilní oblečení od členů zámecké posádky a také při odzbrojení německé stráže, hlídající muniční skladiště v bývalé lednici Pod lipou. Dne 8.5.1945 se kolona německých vojáků, postupující z Litoměřic,  zastavila u zátarasu na předmostí. Začalo vyjednávání. Němečtí vojáci chtěli přejít přes Roudnici dál na Louny. Revoluční výbor je chtěl pustit až po složení zbraní. Situace se vyhrotila, když se ke koloně německých vojsk připojilo v osmi terénních vozidlech více než 30 esesáků a násilím chtěli také přes most. Překladatel Karel Haas ovládal mistrně němčinu a přesvědčil je, že na roudnické straně je po zuby ozbrojená jednotka, která nikoho přes most nepustí. Výmluvně při tom mával bílými praporky, jako by dával na druhou stranu znamení. Esesmani nakonec uvěřili, své vozy otočili a odjeli směrem na Kyškovice. Labe překročili na Mělníku, když předtím způsobili krvavý masakr na Pšovce. Německá jednotka před roudnickým mostem nechtěla dobrovolně složit zbraně a tak 9.5.1945 byl  přes vysílačku fungující v Hrobcích dohodnut nálet na tuto jednotku a tím ji donutil k odzbrojení. Mezitím německý major slíbil složení zbraní. V poledních hodinách začalo odzbrojování, ale krátce na to zahučely od severu motory dvou letadel. Začaly padat bomby, avšak mimo německou jednotku. První bomby padly na pole u bažantnice a do tůně, byla částečně zničena hospoda Pod lipou. Další bomby už zanechaly oběti na roudnické straně. Jedna bomba spadla na železniční nádraží, pivovar, náměstí a tři další zasáhly vilu rodiny Mercinovy v proboštském úvoze (celkem zemřelo 24 osob). Tento nešťastný nálet urychlil odzbrojování německé jednotky, která potom odjela přes most na západ. Dopoledne na pokyn bubnování obecním strážníkem si narychlo každá domácnost vyzdobila svůj štít domu bílými praporky. K polednímu se ozvalo dunění tanků sovětské armády přejíždějících přes most. Na křižovatce na Kyškovice se kolona zastavila, potom otočila směrem do Vědomic a zastavila na návsi blízko zvoničky. Po počátečních rozpacích následovalo mohutné vítání a všichni tankisté se rozešli do vědomických domovů ke krátkému odpočinku po vyčerpávající cestě.  Ještě 11.5.1945 v okolních lesích  zaznívaly ojedinělé výstřely z přestřelek s prchajícími příslušníky SS oddílů. Potom už nastal vytoužený mír. V sobotu 12.5. zemřel ve Vědomcích 21letý sovětský voják, který byl pohřben na hřbitově v Černěvsi do bezejmenného hrobu (až roce 1982 byl náhrobek slavnostně pojmenován za přítomnosti sestry padlého vojína). V 17 hodin toho dne opustila sovětská armáda naši obec.

Desátý červen 1945 je spojen s tragickou událostí, kdy při manipulaci s nalezenou nevybuchlou rozbuškou a následkem její detonace byl smrtelně zraněn 28letý Karel Klement z čp. 34. V období od 28.6.1945 do 5.7.1945 byla v obci ubytovaná 15ti členná pracovní četa Rudoarmějců, kteří pracovali na terénních úpravách v povodí řeky. V říjnu 1945 přivítala naše obec kapitána Avramenka a doprovodem, který měl za úkol dohlížet na bezpečnost v obci Dobříň a okolí. Dne 7.11. při oslavě 28.výročí VŘSR v sále místního hostince předvedli rudoarmějci pověstného kozáčka. Tato skupina opustila naši obec dne 19.11.1945.

 

POVÁLEČNÁ LÉTA 

Komunistická strana Československa ovládla lidové masy – mnozí straně věřili a byli připraveni kdykoliv přinášet sebevětší oběti. Vnímali ji v těchto letech jako sílu, která pro všechny znamenala klid, jistotu a bezpečí. Následná mnohdy bouřlivá léta socializace zemědělství i celé společnosti prožívali naši občané různě. Někteří v rámci budovatelské nálady se snažili socialismu pomoci v řadách KSČ, ČSŽ, ČSM, kdy se zúčastnili hlavně brigád v zemědělství, přednášek i schůzí či žňových hlídek, které v době žní hlídaly okolí před možnými požáry.  Mnoho lidí, v této době většina z přesvědčení, pomáhali opravovat válkou zničené hospodářství. Mnoho brigádnických hodin stálo vybudování ulic, chodníků, prodejen, mateřské školky, budovy dnešního obecního úřadu, udržování pořádku v obci i pomoc v zemědělství. Trošku smutné je přiznání, že pro mnohé občany v dnešní době je problém zamést si před vlastním domem. Ale zpět do poválečných dob. Život na vesnici, závislý na fungování zemědělské činnosti, byl mimo politické nesváry  často ohrožován i počasím. Na konci války byla samospráva obcí v rukou Akčních výborů národní fronty a v roce 1945 byly zřízeny Místní národní výbory. Některé rodiny se z Vědomic odstěhovaly v rámci osídlování pohraničí (asi 40 lidí).

Malá místnost Obecní pastoušky sloužila v poválečných letech k schůzím Československého svazu mládeže a požárníků. Kancelář obecního úřadu byla přemístěna vedle do uvolněného bytu. Od roku 1948 začal fungovat moderní místní rozhlas (dne 24.10.1945 byla uspořádaná sbírka na veřejně prospěšné zařízení v obci jako  rozhlas, či trafostanice), který zval občany na brigády i schůze a potěšil všechny hezkou písničkou k svátku či  narozeninám.

Dne 26.6.1949 zemřel pan František Fetr z čp. 27, který dlouhá léta rozezníval klinkavý umíráček na „zvoničce“, když Vědomice navždy opustil jejich obyvatel. Tento den mu na poslední cestu zazvonila jeho manželka Marie. Po té tato povinnost přešla na tajemníka Oldřicha  Honku. Ještě musím připomenou jednu vzpomínku na Františka Fetra, jelikož měl i veselejší funkci v obci a to, že zabíjel vykrmené vepříky ve většině vědomických domácností. Svůj úkon zpestřoval veselými příběhy ze zabijaček v obci i jejím okolí.

Začátkem roku 1949 bylo založeno JZD Vědomice.

V roce 1951 se objevil v obci první automobil ŠKODA TUDOR, který si zakoupil pan Bohumil Kvasnička z čp.67. Pro zajímavost v roce 1960 bylo ve Vědomicích 5 automobilů, v roce 1969 27 aut a v roce 1976 už 68 aut.

Ve dnech 6. a 13.6.1954 se uskutečnila brigáda na zhotovení a úpravy dětského hřiště u Labe. Bylo nutno převést mnoho zeminy a na rovný povrch navést škváru. V měsíci červnu byla provedena první adaptace úřadovny MNV, kdy byla zhotovena nová podlaha a vyměněno malé okno za třídílné. Na podzim tohoto roku bylo opraveno veřejné osvětlení.

První televizor Tesla Strašnice byl k vidění 30.6.1956 v čp.44. V roce 1960 bylo již televizorů 80.

Dne 4.9.1957 schválila rada MNV žádost pana Václava Nergla z čp. 31 o umístění v domově důchodců v Žatci a současně byl jeho dům odkoupen a v následujících letech (do 20.7.1960) přestavěn na hasičskou zbrojnici, tak jak ji známe dnes.

V listopadu 1958 byla otevřena prodejna Jednoty na Zavadilce v čp. 178.

V dalším období dochází ke zpevňování, rozšiřování a rovnání ulic a pokrytí škvárou.  Dochází k druhé adaptaci úřadovny MNV, při které jsou vyměněny okapy a opravena střecha.

V roce 1960 se Vědomice zařadili do politické správy ONV v Litoměřicích. Na veřejném zasedání dne 30.3.1960 se jednalo o sloučení Vědomic s Roudnicí n.L. a nelibost rady vedla až k veřejnému hlasování, kdy občané projevili jednohlasný nesouhlas. Toto se opakovalo ještě 24.9.1962 se stejným výsledkem. A tak samospráva obce zůstala v rukou vědomických občanů.

Dne 16.8.1960 se přihodila tragická nehoda před domem č.44, kde Ladislav Vašák na lešení zakrýval elektrické vodiče laťkami před připravovaným omítáním štítu domu. Řidič, který přivezl pečivo do místního obchodu, se pustil do řeči s L.Vašákem, způsobil tím jeho nepozornost a nepřímo i následnou smrt zasažení elektrickým proudem.

V srpnu 1962 začala první velká akce a to budování kanalizační sítě ve Vědomicích. Celkem 88 občanů tam odpracovalo 1403 hodin.

V roce 1963 začala do obce zajíždět pojízdná prodejna n.p.MASNA a to ve čtvrtek v 11 hodin a o půl hodiny později troubení zaznělo na Zavadilce.

V akci „Z“ se na Zavadilce zadaptovala hospoda a 12.9.1965 byla předána do provozu. V roce 1969 bylo vybudováno nové zářivkové osvětlení po celé obci. V letech 1969 až 1975 po určitých dodavatelských problémech byla vybudovaná asfaltová silnice do Vědomic a skrze obec až na Zavadilku. V roce 1970 byla osázena náves kulovými javory.

Dne 6.1.1972 v 7.30 hodin členové Svazu požární ochrany likvidovali oheň při požáru nového kravína KO 102. Vyvedli ohrožené dojnice, takže větším škodám se podařilo zabránit. Požárníci se věnovali preventivním prohlídkám a sběru železa, pořádali pravidelné požární cvičení u Labe a taneční zábavy a plesy. V letech 1973 – 1975 se s úspěchem účastnili soutěží mladých požárníků.

V roce 1972 bylo vybudované nové elektrické vedení na Zavadilce. V roce 1973 vyoral traktorista Školního statku pan František Kopp nevybuchlou bombu z konce 2.světové války o váze 15 kg na poli u Bažantnice.

Dne 14. ledna 1974  byla cestou ze zaměstnání po 18 hodině k smrti ubodána Miluška Pánková, vedoucí pracovnice Státní spořitelny, z čp.14. Její smrt zanesla stíny i strach do srdcí spoluobčanů. Tato vražda nebyla nikdy vyšetřena.

V prosinci 1974 byla dána do provozu prodejna Jednoty ve Vědomicích vybudovaná v akci Z.

Dne 25.10.1979 byla provedena tlaková zkouška vodovodního potrubí a následně postupné připojování jednotlivých zájemců o vodovod.

 

KONEC  20. STOLETÍ

K 1.11.1980 bylo provedeno sčítání lidu, domů a bytů. Téhož roku byla vybudována  mateřská škola v akci Z na krásné parcele uprostřed Zavadilky s borovým lesem. Tímto počinem dobrovolníci vybudovali stavbu v hodnotě 1 480 000 Kč, jenž uvítaly mladé rodiny, kterých ve Vědomicích stále přibývalo. Kolaudace proběhla dne 15.11.1980.

Současně se rozhodlo o zbudování sportovního hřiště pro děti a mládež na Zavadilce. Jeho podoba byla písčitá a proto se začalo tomuto místu říkat „Na Sahaře“. Tento název dal později jméno sportovnímu klubu, jak ho známe dnes. Fotbalové hřiště bylo otevřeno v roce 1981 turnajem žákovských družstev. 

Od 1.1.1981 byla v rámci integrace národních výborů připojena ke Vědomicím Černěves. K opětovnému rozdělení došlo až po roce 1990. V tomto roce naše obec dostala ocenění „Vzorná obec litoměřického okresu“.

V letech 1981-1984 se aktivita dobrovolníků soustředila na budování víceúčelové budovy MNV. Vzniklo dílo v hodnotě 594 000 Kč, které od 1.1.1985 slouží dodnes. Součástí je lidová knihovna i zasedací místnost, provozovna kadeřnictví a dříve i mandl.

V období 1982-1985  byla zbudována kanalizační síť. V roce 1983 byla kanalizace hotová na Zavadilce a v roce 1985 ve Vědomicích.

Dne 23.3.1982 byl vztyčen montovaný hliníkový vodojem o obsahu 200 m3 vody ve tvaru globusu ve výšce 40 m nad zemí. Stál na břehu Labe za krytým bazénem a zásoboval pitnou vodou všechna zařízení Pod lipou. 

Také ve Vědomicích v roce 1983 bylo položeno nové elektrické vedení do země. Dne 1.6.1983 byl slavnostně otevřen krytý bazén. Dne 20.6.1983 byl uzavřen roudnický most za účelem položení nové vozovky a nátěru železné konstrukce. Oprava byla dokončena 12.9.1983 a most byl slavnostně předán k užívání.

V dubnu 1984 vypukl v lese u Zavadilky požár, který  založily malé děti, ale včasným zásahem roudnických požárníků byl za hodinu lokalizován a zlikvidován.

Dne 2.1.1985 byla otevřena úřadovna MNV ve víceúčelové budově vybudované v akci Z. Ve dnech 14.a 15.6.1985 byla uspořádána oslava 480. výročí písemné zmínky o naší obci za pomocí MNV a Osvětové besedy. V červenci začala částečná demolice hospody na Zavadilce a její velká přestavba  do dnešní podoby. V měsíci říjnu za pomoci dobrovolníků bylo upraveno okolí chodníků od krytého bazénu do Vědomic a  osázeno keři a stromy.

V září 1986 bylo otevřeno zrekonstruované pohostinství „Na Zavadilce“, kdy z původní staré hospody z roku 1913 zbyl pouze sklep a jedna stěna.

Mohutné deště s náhlým oteplením a následným táním sněhu způsobilo v roce 1987 jarní povodeň. Ve dnech 27.-30.4.1987 se hladina Labe zvedla o 240 cm a až 21.5.1987 nastal pozvolný pokles vody do normálu.  V tomto roce byla vybudována a dne 9.6. zkolaudována tržnice na Zavadilce.

I v roce 1988 rychlé tání sněhu zapříčinilo koncem března jarní povodeň. V tu dobu se konala tradiční Jarní velikonoční výstava, pořádaná Osvětovou besedou Vědomice v hotelu B. Pod lipou. Dne 29.3. vystoupila hladina řeky 300 cm nad normál a výstava byla přístupná jen z lodičky. Až 3.4. bylo možno znovu výstavu navštívit suchou nohou. V roce 1988 byl vybudován chodník podle státní silnice ze Zavadilky na rozcestí „U křížku“.

V roce 1989 obecní zastupitelstvo zamítlo integraci s obcí Kyškovice navrženou ONV. Dne 5.2.1989 byla provedena demolice „obecní pastoušky“ – později využíváné jako úřadovny národního výboru – čp. 13.

Dny „Sametové revoluce 1989“ se nevyhnuly ani obcím a jejich obyvatelům. Někdo vše sledoval z povzdálí, jiní se zapojili aktivně. Pro obec samotnou to neznamenalo nic jiného, než pokračovat v práci na budování komunikací, chodníků a ulic, na nové výstavbě rodinných domků, která v té době zaznamenala další vlnu rozmachu, na úklidu prostranství a rozšiřování zeleně v obci. Napjaté dny nastaly až ve volebním roce 1990, ať při jarních volbách do Sněmovny lidu i České národní rady, ale hlavně v podzimních volbách do obecního zastupitelstva. Nelze posuzovat jednání jednotlivých občanů v těchto „horkých dnech“ (to musí každý sám), kdy někteří zaslepeni politickými změnami neviděli ohromnou práci zastupitelstva na rozvoji a rozkvětu naši obce a víc si všímali barev stranických legitimací.

Dne 31.3.1991 bylo provedeno sčítání lidu, domů a bytů. Koncem roku se v Černěvsi konalo obecní referendum o osamostatnění obce a 20.2.1992 se v Černěvsi konaly mimořádné volby do OZ Černěves a tím se obě obce osamostatnily.

V roce 1992 za státní podpory mnozí občané přeměnili svá topná média na ekologická, většinou elektrická a tím obecnímu životnímu prostředí trochu odlehčili. Se zdražováním elektrické energie se bohužel některé domácnosti vrátily k vytápění fosilním palivem.

V roce 1995 byl předložen plán pojmenování ulic Vědomic a také byly Pozemkovým úřadem vybudovány polní silnice mezi Vědomicemi a Černěvsí.

Dne 18.4.1996 byla zahájena stavba čistírny odpadních vod (ČOV). V období od 1.7.1997 do 22.8.1997 byl uzavřen  a rekonstruován roudnický most. V této době byl průchozí jen pro pěší a cyklisty. Byla provedena oprava nosníků, nové zábradlí i asfaltový povrch. V srpnu byla také dokončena čistička odpadních vod na našem katastru a dne 21.10.1997 byla slavnostně uvedena do provozu. Podřipský baseballový klub Roudnice n.L. zahájil výstavbu  svého hřiště mezi krytým bazénem a ČOV. V roce 1997 se opravila hasičská zbrojnice (elektrorozvody, sociální zařízení, připojení k vodovodu kanalizaci) a také začala rekonstrukce fotbalového hřiště „Na Sahaře“, kdy se písčitý povrh zakryl velkou vrstvou ornice, hřiště se rozšířilo a zatravnilo. Se „Saharou“  tento sportovní „již zelený“ areál spojuje jen název sportovního klubu. Dne 20.12.1997 oslavili manželé Karel a Marie Smejkalovi nádhernou zlatou svatbu. 

Rekonstrukcí hřiště „Na Sahaře“ za přispění mnoha firem, sponzorů i nezištnou prací sportovců vzniklo dílo v hodnotě 550 000 Kč a počátkem dubna byl tento areál otevřen žákovským fotbalovým turnajem. Ve dnech 17.-23.8.1998 proběhlo Mistrovství Evropy ve vodním slalomu na umělém vodním kanále (vorovce). 

V roce 1999 se naše obec stala „vesnicí roku 1999 – regionu severní Čechy - Chomutov“. V tomto roce také oslavili výročí společného soužití manželé Václav a Jaroslava Novákovi – zlatou svatbu.

Dne 15.11.2000 se konala oslava 20ti letého výročí otevření MŠ Vědomce.

Dne 7.5.2001 starosta obce Václav Tyl převzal z rukou předsedy PS ČR p. Václava Klause udělení práva užívání obecních symbolů, které zpracoval heraldik p.Kasík z Roudnice n.L. na žádost obecního zastupitelstva z roku 1999. Od této chvíle je používán obecní znak a vlajka. Dne 3.6.2001 oslavil 115. výročí založení Sbor dobrovolných hasičů Vědomice. V tomto roce začaly velké přípravy na plynofikaci obce, hlavně ve hledání značných finančních prostředků.

Dne 19.4.2002 byl založen Klub seniorů (též Klub důchodců) s cílem šířit dobrou náladu a pohodu a vzájemnou toleranci. Členství je zaslouženo „věkem“. Prezidentem se stal pan František Lašek a členy organizačního výboru Legner Jiří, Cinková  Marie, Česká Jarmila a Štumpová Hana.

Po téměř dvacetiletém úsilí zástupců obce o plynofikaci obce byla tato v červnu 2002 zahájena. Tato akce, v rámci Sdružení obcí pro plynofikaci Labského údolí I. etapa, byla dotována z programu PHARE CBC Evropské unie a Státního fondu životního prostředí. Stavba byla prováděna dodavatelským způsobem a v hodnotě 17 570 800 Kč. 

Srpen 2002 se tragicky  zapsal  do myslí nejen našich občanů. Místy, více jak stoletá voda zaplavovala desítky osad na jihu, západu a severu Čech v důsledku dlouhotrvajících přívalových dešťů. V Jižních Čechách došlo k protržení mnoha hrází rybníků. Na soutocích potoků a řek se toky sčítaly a vytvářely povodňové vlny. Vltavské přehradní kaskády musely vodu odpouštět a následná záplavová vlna způsobila v Praze ohromné škody na budovách, historických památkách, bylo zaplaveno Metro. Desítky tisíc obyvatel z několika pražských čtvrtí bylo evakuováno. Velká voda se hnala dál a na soutoku Vltavy a Labe se vytvořila zpětná povodňová vlna, která zaplavila Neratovice a celé okolí. Od Roudnice n.L. až k Lovosicím se vytvořilo ohromné jezero, které v několika místech zůstalo ještě dlouho potom, co voda opadla. Potom stejnou katastrofu čekalo město Ústí n.L. a Děčín. Naše obec bohužel byla jedním z míst, kde voda napáchala velké škody. Po povodních na Moravě v roce 1997 byl vedením obce přepracován povodňový plán v souladu s plánem okresu Litoměřice. V něm byla vyznačena hranice 5ti – 100leté vody. Součástí plánu byla jmenována povodňová komise i konkrétní opatření pro zabezpečení občanů i jejich majetku. Již 8.8.2002 se komise sešla poprvé a bylo připraveno případné ubytování evakuovaných občanů a zajištění dostatku potravin a hygienických potřeb. Dne 9.8. ve 12.30 byl vyhlášen II. stupeň povodňové aktivity. Lidé v předpokládané záplavové oblasti byli vyzváni k přípravě případné evakuace. Voda pomalu, ale nezadržitelně stoupala. Postupně se utěsňovaly vstupy do objektů a sklepní otvory. Z Okresní povodňové komise přišla informace o možném předpokladu, že dne 16.8. by výše vody mohla stoletou vodu překonat o 150cm. To by znamenalo zaplavení celých Vědomic až po Obecní úřad. Stoletá voda již zaplavila všechny objekty Sportareálu Pod lipou, krytý bazén, Školní statek, rodinné domy v Roudnické ulici a celou chatovou oblast Ostende. Celkem bylo zaplaveno 170 ha lesních a zemědělských pozemků na obecním katastru. V noci 13.- 14.8. dosáhla voda 100 leté hranice a naštěstí dále nestoupala. V noci z 15.8. na 16.8. zaznamenala dobrovolná hlídka pokles vody o 10 cm. Voda pomalu klesala a odhalovala spoušť, kterou napáchala. Nánosy bahna neušetřily vůbec nic. Devadesát dobrovolníků z obce se přihlásilo na úklid silnic i bytového zařízení zaplavených míst. Dne 17.8. přijíždí na pomoc jednotka SDH z obce Sokolnice z jižní Moravy a později z SDH obce Zatčany . Hasiči mistrně manipulovali s potřebnou technikou. Nelze opomenou materiálovou i finanční pomoc poskytovanou obci i občanům ze všech stran. Jenom v obci od spoluobčanů se vybralo 212.400 Kč. Další dary přicházely od různých organizací i obcí. Podmáčením nájezdové rampy k roudnickému mostu došlo k sesuvu půdy a praskání vozovky. Hrozilo roztržení předmostí a následné rozlití zadržované vody Pod lipou do obce a také uzavření mostu. Nákladní automobily přivážely stovky tun kamene několik dní a buldozer vytvářel podpůrnou hráz na straně ke krytému bazénu, která nám navždy bude připomínat povodeň 2002 a zároveň ochraňovat obec.

Rok 2003 byl ve znamení plynofikace obce. Plynofikace probíhala až do konce září a všichni obyvatelé museli tolerantně zatínat zuby před rozkopanými ulicemi, nákladními vozy, prachem a hlukem. Ale odměnou jim byla možnost přeměnění topných médií na zemní plyn a odlehčení životnímu prostředí obce. V zájmu náš všech je, co nejvíce připojených domácností.

V lednu 2003 se objevila na OÚ žádost společnosti AGIR s r.o. na povolení těžby štěrkopísku z pozemků, kde se nachází smíšený les mezi Vědomicemi a Kyškovicemi. Okamžitě se zvedla vlna nevole mezi zastupiteli i občany. Vznikla komise na posouzení vlivu těžby na životní prostředí a také občanské sdružení „Labská obora – Kyškovice“. Byla vypracována různá posouzení této těžby na životní prostředí  nezávislými organizacemi a z nich vyšel rezolutně nesouhlas. Za tímto názorem si zástupci obce stáli a těžbu nepovolili.

Ve dnech 13.a 14.6.2003 probíhalo referendum o vstupu do Evropské unie. Vědomičtí občané předčili svou účastí (67,1%) celostátní průměr.

V roce 2004 byla provedena přeměna vytápění MŠ na plynové, renovace kuchyně MŠ podle evropských norem a na podzim dostala MŠ nový teplý kabát v barvě meruňky. V tomto roce se bylo vydáno 129 kolaudačních rozhodnutí k přípojce na plyn.  

    

SPORT  POD  LIPOU          

Dlouhá léta se roudnické sportovní kluby soustřeďují na vědomickou stranu Labe a postupně vybudovávají  svá sportoviště ve Sportovním areálu Pod lipou.

Nejstarší klub  založený již v roce 1882 je veslařský ČAC. V roce 1922 byla  vybudovaná nová loděnice Pod lipou. Fotbalový klub Roudnice byl založen v roce 1907, ale do prostoru Pod lípou se stěhuje v roce 1920 na nově vybudované hřiště a následující rok je okolní pozemek upraven a z bývalého loveckého pavilonu jsou vybudovány šatny a klubovna. O jachtařském klubu je třeba připomenout pořádání závodu plachetnic od roku 1951  s názvem „Česká brána“ s cílem v Ústí nad Labem.

Od roku 1960 se začala budovat sportovní hala basketbalistů s restaurací a hotelem. Celé zařízení se stavělo 9 let. Dne 15.6.1969 se na narychlo upravené podlaze konalo utkání v košíkové VŠ Praha Auto Škoda proti Minwest College All Stars USA (vysokoškoláci vyhráli 83:80). Samotný provoz hotelu a restaurace byl otevřen 29.6.1969 při mezinárodním mistrovství ČSSR na vorovce. Od té doby se v hale odehrálo mnoho zápasů. Postupně se vybudovaly i dřevené chatičky, které sloužily hlavně při odtučňovacích pobytech. Restaurace již  neslouží svému účelu, ale hotelový provoz se obnovil po velké povodní v roce 2002.

Dne 19.10.1976 byl dostavěn hotelový pavilón se šatnami  pro fotbalová soustředění. Při budování všech těchto moderních sportovních zařízení sloužila zedníkům a jiným řemeslníkům jako sklad i šatna stará formanská hospoda. Dne 10. 11. 1979 ve 14,45 hodin byl proveden odstřel této historické budovy a postupně odvezen demoliční materiál na zavážku jedné z tůní u Labe. Okolí bylo upraveno. Dnes starou dobu připomíná jen budova sloužící v dobách minulých jako sklad na uchování ledu z Labe, který byl rozvážen do okolních hospod na chlazení piva.

Prvního června 1983 byl otevřen krytý bazén, který po povodni 2002 prošel rekonstrukcí jak technologie čištění a ohřevu vody, tak i stavebním oprav.

Ještě oddíl roudnických cyklistů má alespoň jednou ročně vazbu k naší obci a to pořádání závodu „Giro de Zavadilka“. Původně závod jezdil z Roudnice na Zavadilku. Roku 1970 na IV. ročníku se tohoto závodu poprvé účastnili i profi jezdci.  

 

ZEMĚDĚLSTVÍ

Z dochovaných historických pramenů se lze domnívat, že prvním domem ve Vědomcích byl panský dvůr, který zásoboval potravinami roudnický zámek a proboštství. Okolo něho se postupně vytvářela naše obec. Tento zemědělský dvůr měnil majitele se změnou majitelů roudnického panství a nakonec v roce 1923 přešel do správy Zemské hospodářské školy v Roudnici n.L. a rozrůstal se a měnil až do dnešní podoby. Měnila se i výměra zemědělské půdy, na které školní statek hospodařil ( 100 – 290 ha). Studenti si zde osvojovali hospodaření v praxi a mnohdy vyzkoušeli nejnovější mechanizační prostředky či zemědělské metody v oblasti pěstování chmele, meliorace a jiných zemědělských oborů. V posledních letech  zájem o zemědělství na středních školách opadl a tím i školní statek pozbyl svého zemědělského významu. Vedle zemědělských studentů tu můžeme potkat i mladé fotbalisty, trénující na vlastním hřišti.

Dalším zemědělským podnikem bylo JZD Vědomice, založené dne 15.listopadu 1949. Členové JZD hospodařili na cca 100 ha zemědělské půdy. Družstvo bylo svou výměrou malé a těžko konkurovalo velkým zemědělským podnikům. Jeho hospodaření bylo průměrné a tak se v roce 1958 začalo jednat o zařazení družstevních pozemků do výměry školního statku. Dne 22.12.1958 došlo k zániku JZD Vědomice a připojení jeho pozemků ke statku. Pan Šefr ve svých kronikách s pečlivou důsledností popisuje činnost JZD i školního statků do takových detailů, za kterých lze vyčíst nejenom hektarové výnosy a přírůstky, přehledy členů i zaměstnanců, ale i přesný přehled polních prací z jejich činnosti od roku 1945.

 

KULTURA V OBCI

V roce 1972 vzniká Sbor pro občanské záležitosti, spolek skládající se z dobrovolnic, které si vzaly na starost vítání občánků a blahopřání starším občanům k životnímu výročí. Zároveň založily Pamětní knihu (nebo též kroniku), jenž za léta působení je již v mnoha svazcích archivována  na OÚ. První  vítání občánku se datuje k 25.3.1972, kdy k tomuto účelu byla objednána dřevěná vyřezávaná kolébka, jež svému účelu slouží dodnes. Později přidaly ženy ze SPOZu ke své činnosti pořádání dětských karnevalů, posezení s důchodci a v posledních letech i tolik populární pálení čarodějnic. Za všechny bych chtěla vyjmenovat Ivanu Brůžovou, Olgu Dandovou, Zdenu Končekovou, Annu Kredbovou, Janu Dlouhou, Zdeňku Sekerovou, Jindru Kikalovou, Adrianu Slípkovou, Jaroslavu Novákovou, Evu Chládkovou, Emílii Pavlovičovou, Dagmar Myškovou, Simonu Proškovou, Danu Tomáškovou,  Marii Malou, Zdeňku Medunovou, Janu Trnkovou, Věru  Kutilovou, Vlastu Vondráčkovou a Alenu Lőwovou, která vede vzorně kroniku.

V této kapitole se musím zmínit o působení Osvětové besedy v naší obci. První aktivita je popisována v kronice pana Šefra  v roce 1973, kdy se jednalo o lidově uměleckou tvořivost a ruční práce našich žen. Duší této organizace se stali manželé Jiří a Olga Dandovi, dále D.Myšková, E.Chládková, J.Kvasničková, A. Chmelařová a mnoho dalších. V mysli starousedlíků zůstává rok 1981, kdy se na jaře v hostinci „U Trnků“ otevřela první ,,Jarní výstava kraslic" a dále začátkem prosince ,,Malá vánoční výstava" s ukázkami  zdobení vánočních stromků různými styly. Výstavě vévodil stromek zdobený moderními barevnými ozdobami, ale byly tam stromky zkrášlené figurkami s kukuřičného šustí, vizovickým pečivem, dřevořezy, marcipánem, paličkovanou krajkou i skleněnými figurkami. Výstava byla doplněna výrobky šikovných rukou, vhodných třeba jako vánoční dárek. Další ročníky těchto výstav soustředili organizátoři do sálu hotelu B. Pod lipou. Výstavy se setkávaly se stále větším zájmem široké  veřejnosti, o čemž svědčí nadšené zápisy v pamětních knihách i pochvalné články v tehdejším tisku. Výstavy  byly pořádány za pomoci MNV Vědomice, Českého svazu žen, Svazu družstevních rolníků, Okresního muzea v Litoměřicích a Železnobrodských skláren. Každý rok měly výstavy svůj specifický podtext a tak veřejnost se ráda každoročně vracela na tyto akce, které měly obrovský význam v šíření vánočních i velikonočních lidových tradic a umění „zlatých českých ručiček“ a také zviditelnění naší obce v širokém okolí.

Ke kulturnímu dění v obci přispívá dlouhá léta i Lidová knihovna. První záznamy v kronice se váží k roku 1941. Za okupace bohužel prošla německou cenzurou a mnohé knihy z 1. světové války byly zničeny. Po Druhé světové válce se o knihovnu starala paní Zdenka Zamazalová (později provdaná Rybová). V roce 1958 převzal starost o knihovnu pan Josef Halák a v roce 1966 paní Marta Klementová. V tomto období čítala knihovna již 1 500 svazků. V roce 1977 o knihovnu začala pečovat paní Olga Dandová. V roce 1981 prošla knihovna adaptací, přibylo dalších 500 svazků a přestěhovala se z bývalého MNV (čp.13) do domu čp. 7. V roce 1985 byla dostavěna budova dnešní radnice a knihovna byla přestěhována do současných prostor. V roce 1996 předala knihovnu paní Dandová  do péče paní Mileny Broftové, která se o ni s láskou starala až do září 2005. Od října 2005 převzala péči o knižní fond slečna Hana Legnerová.